Osvobozující setkání o svobodě v práci

Osvobozující setkání o svobodě v práci

Posledních pár dní pro mě bylo, alespoň co se týká nových pracovních situací a podnětů, snad nejvýživnějších za posledních několik měsíců. Lví podíl na tom měla i "Svoboda naživo", konference o svobodě v práci, na kterou jsem se spontánním rozhodnutím přihlásil a byl tam minulý čtvrtek. Vůbec jsem nevěděl, co čekat. Na listině účastníků jsem nikoho nepoznával, o duchu celé akce jsem jen trochu tušil ze Snídaní Tomáše Hajzlera (myšlenkového zdroje celé konference). Ale něco v břiše mi naznačovalo, že by to mohla být právě ta vzpruha, kterou teď ve své práci potřebuju.

A taky že byla! Když ještě před první přednáškou přiběhl na pódium "profesor" v bílém plášti a z reproduktorů spustil svůj zvukologický experiment, tj. téměř drum-n-baseový mix zvuků samotných nás účastníků, cítil jsem, jak začínám pomalu roztávat a nalaďovat se na neformální energii tohoto setkání. Sál byl v podstatě plný, skoro 400 lidí, u vchodu zbylo jen pár nepředaných visaček se jménem.

Samotné přednášky (jejichž formát byl zjevně inspirovaný oblíbeným TEDem) měly spád, většinou tak rychlý spád, že během nich nešlo přemýšlet, protože když jste si něco takového dovolili, utekla vám další podnětná myšlenka, kterou řečník vyslovil mezitím. Zkoušel jsem se dělat si poznámky, ale brzy jsem naštěstí rezignoval ve snaze postihnout vše podstatné, uvolnil se úplně a nechal na sebe jen působit energii, která z přednášejících sálala (koneckonců, průběžně zveřejňují videa z celého dne, takže kdo chce, může se k tématům vrátit) a průběžně jsem pátral, jestli mě něco osloví hlouběji.

Hned na začátku mě Tomáš Sedláček (video) uchvátil lehkostí, s jakou propojuje současné pojetí práce v ekonomii, s náboženstvím, dávnými mýty, filozofií a odkazy na literární a filmová díla, a když mi došlo, že pravděpodobně právě o tomhle pojednává ve své knize, kolem které už tak dlouho zvědavě kroužím v knihkupectvích, hned o přestávce jsem si ji běžel s mírnou konferenční slevou koupit (a teď se jí s radostí prokousávám).

U Roberta Peňažky (video) se mi líbila smířlivost a nadhled, s jakými o svobodném řízení firem mluvil, přišlo mi, že už si prošel všeličím a nemá potřebu hledat jednoduchá řešení. Při pohledu na jeho slide připomínající právě se dělící vajíčko pod mikroskopem jsem si najednou, velmi explicitně, uvědomil jak jsem sám. Teď nemluvím o tom, že bych se chtěl rozmnožovat ;-), ale o tom, že jsem nesvéprávnost, stres a politikaření, kvůli kterému jsem před pár lety odešel od svého nadnárodního chlebodárce, vyměnil za totálně nezávislý freelancing, sólovou zodpovědnost i výhradní oceňení, ale především – a teď už to vidím jasně – omezující samotu. Zpětně mám pocit, že právě toto byla hlavní message, kvůli které jsem na celou konferenci podvědomě šel.

Vrcholem dne byl pro mě hravý experiment Petera Živého (video). Jeho "přednáška" byla pro mě vydestilovaným extraktem, esencí celého setkání. Racionálně vzato se vlastně vůbec netýkala tématu a já z ní nemám žádný zápisek ani si nic nepamatuju... Nic, kromě fascinace, se kterou jsem na toho člověka, který se věnuje intuitivnímu vzdělávání, hleděl a nechal ho dovnitř mě neverbálně promlouvat o úžasu, s jakým se, pokud jsme to ještě nezapomněli, přirozeně díváme na svět, neustálém ptaní se, spontánním hraní si a zkoumání, pro co se nadchnout, čemu uvěřit a od čeho dát ruce pryč. Pro mě jednoznačné motto: kdo chce svobodně žít (tedy i pracovat), musí se umět svobodně ptát, jestli mu současný stav věcí opravdu vyhovuje, a mít důvěru zkoušet způsoby nové. Zní to banálně, ale málokdo to podle mě opravdu umí a dělá.

Bože, tolik slov a to jsme teprve v polovině... Ne, nebudu tady popisovat každou přednášku, kdo jste tam nebyli a nyní byste snad chtěli, přijďte prostě příště... Odpolední sekce pro mě byly obecně méně výživné než ta ranní, možná to bylo větším výskytem buzzwordů typu leadership (což byl i název celé jedné sekce) či sebeřízení, možná mou rostoucí únavou. Příjemnou intelektuální vzpruhou pro mě byl třeba profesor Isaac Getz se svou relativně odbornou přednáškou plnou vtipných analogií (opice na zádech) a humoru, který se nevyhýbal ani jemu samotnému – mám rád akademiky, na kterých je sice vidět, že svět vnímají a analyzují převážně svým geniálním mozkem, ale přesto neváhají názorně předvést třeba zákeřného veslaře nebo stížnosti žen na špinavá okna.

Podnětných přednášek bylo minulý čtvrtek rozhodně víc než těchto pár, ale není teď mým cílem vyjádřit se ke všemu, spíš se jen vyznat z pro mě nejpodstatnějších postřehů. Energie setkání mě přiměla k tomu, že i na after-party po přednáškách jsem se spontánně zapovídal s různými lidmi (což běžně nedělám) a domů jsem ke svému překvapení odcházel jako jeden z posledních (což také běžně nedělám). Expertem na svobodu v práci jsem se na konferenci nestal (jestli tedy vůbec někdo takový může existovat), ale vzpruha a skvělá příležitost vylézt z ulity a propojit se s dalšími podobně smýšlejícími lidmi to rozhodně byla, a za tu možnost všem díky a těším se zase na příště!

Spoustu dalších fotek najdete na Flickru Svobody v práci (díky za ně).

Diskutuj na Google+ ...

(9.12.2011 přidány odkazy na videa)

tagy: work life balance, cz